Holokaust a jiné genocidy

Published 11.9.2016

Dne 13. ledna 2016 jsem se zúčastnil přednášky v knihovně Václava Havla, která se jmenovala „Holokaust a jiné genocidy“. V průběhu přednášky jsem zjistil, že přednáška je věnována hlavně stejnojmenné knize, která byla čerstvě vydána. Celý projekt byl finančně podpořen českým podnikatelem arménského původu.
Na akci jsem se vydal hlavně proto, že jsem si chtěl oživit a doplnit znalosti, které jsem zatím o genocidách měl, popř. zúčastnit se nějaké zajímavé debaty. Celá přednáška probíhala v klidu. Viděli jsme výpovědi očitých svědků genocidy ve Rwandě, holodomoru na Ukrajině nebo vraždění v Arménii. Na konci byl prostor i pro publikum. Zvedl jistý muž v kravatě, který seděl přede mnou.
Nejdříve se představil jako turecký velvyslanec v České republice. Mluvil anglicky, klidně a srozumitelně. Překlad zajišťoval pán, který přednášku vedl. Velvyslanec předem oznámil, že je možné, že jeho vystoupení bude pro mnohé nepříjemné nebo emotivní, což se záhy potvrdilo.
Turecký velvyslanec nabídl jiný pohled na věc, než který byl na přednášce prezentován. Omluvil se za smrt mnoha Arménů. Také řekl, že si ale nemyslí, že v Arménii šlo o genocidu a uvedl pro to důvody. Nebudu je tu vyjmenovávat, jde mi o něco jiného. Je pravda, že velvyslanec mluvil relativně dlouho, asi 10 minut. Ale jistě to nebylo déle než arménský velvyslanec o chvíli před ním, který ve zkratce neřekl vůbec nic. Ale o to mi také nejde.
Po monologu tohoto pána se dav začal probouzet. Začaly se objevovat vulgární výkřiky. I arménské publikum se probudilo, hodně lidé na něj začalo řvát a nadávat. Organizátorům se debata naprosto vymkla z rukou, i když nevím, jestli tuto vlnu emocí vůbec šlo nějak zastavit. Evidentně neměli tušení, že se tam někdo takový objeví. Pán, který vedl debatu to poté ukončil s tím, že již není čas a přešlo se opět k přednášce. Zakončení se mi ale z jeho strany také úplně nelíbilo. Nebylo to ve stylu: „Přečtěte si tuto knížku, zjistěte si o tématu sami více, zajímejte se a udělejte si názor sami“, jako spíše: „tady v této knize je pravda, tak si ji kupte a přečtěte“. Co mne ale naprosto vyvedlo v údiv byl další vývoj. Když už se zdálo, že vše skončí v relativním klidu, přišel jistý farář či kdo to byl a vzal si mikrofon, aby knihu „pokřtil“. Jenže místo klidných slov, například o odpuštění, kterému je křesťanství velmi blízké se tento muž se opět obrátil na tureckého diplomata a začal na něj ječet. Řval na něj, co si to vůbec dovoluje přijít na takovouto akci a prezentovat tam svůj názor. Řval na něj, ať se stydí a ať raději mlčí. Pak zase řval, že ne my ho budeme soudit, ale Bůh. Zastupitel křesťanské církve před asi 100 lidmi v sále – skvělý příklad pro všechny. Připadá mi to nepřípustné, takovýto člověk by neměl dělat toto „zaměstnání“. Nakonec nedal ani příležitost Turkovi odpovědět a v této atmosféře začal knihu „křtít“. Na konci se ještě objevila na velvyslance otázka z publika. Na otázku, proč byly vražděny také ženy a děti nebyl úplně schopen odpovědět.
Po ukončení přednášky jsem se ještě zastavil prohodit s velvyslancem pár slov. Sám jsem si na situaci v průběhu dělal vlastní názor a chtěl jsem se ho zeptat, proč na přednášku vůbec přišel. Zkusil jsem se vcítit do jeho postavení a jako velvyslanec by mi nepřipadalo moudré jít na takovou přednášku. Jistě tím otevřel mnoho ran. Zareagoval defenzivně, ale nakonec mi byl schopen své činění vysvětlit. Řekl, že to bylo z jeho čistého přesvědčení. Cítí se povinen bránit svůj národ, který je obviněn z genocidy, i když podle jeho mínění k ničemu takovému nedošlo. Také řekl, že mu to stálo zato i proto, že by mu stačilo, kdyby si i jeden student vyhledal o tématu víc, nebo se nad tím zamyslel i z druhé strany, což jsem pochopil. Nicméně nevím, jestli bych na jeho místě udělal to samé.
Nemyslím si, že je důležité, zda šlo o genocidu nebo ne. Umřelo spousta lidí. Buď chtěli Turci vyvraždit Arménský národ nebo nechtěli. To ale nic nezmění. Nikomu takovéto slovíčkaření život nevrátí. Spíš naopak. Fakt, že Turecko není schopné řádné omluvy Arménii za tisíce obětí a bazíruje na tom, že o genocidu nešlo mávajíce rozhodnutím European Court of Justice, který vyvrátil, že by o genocidu šlo všem jen ubližuje. Stejně jako to, že Arménie není schopná odpuštění.
Celá akce také ukázala důležitost umění vést kultivovanou debatu. Ať už je pravda jakákoliv, nemůžeme začít řvát na člověka, který jen prezentuje svůj názor. Ať to bolí jakkoliv, je důležité reagovat klidně. Pokud naše hodnoty jsou svoboda slova, kdy každý může říct svůj názor, nemůžeme někoho umlčovat pouze proto, že říká něco jiného. Pravda nevyjde najevo tím, že na toho člověka začneme řvát, ale tím, že v klidu sdělíme náš pohled na věc. Na manipulaci se většinou odpovídá manipulací. Fakt, že ani představitel církve není schopen dát dobrý příklad je smutné.

Měli bychom si stále připomínat důležitost kultivované diskuze. Zdá se mi, že stále méně a méně lidí je schopno v klidu diskutovat. Chtějme být vzdělaní, zajímejme se o věci a dělejme si na věci vlastní názor. Vyslechněme si názor jedné i druhé strany, obě na to mají právo a poté se rozhodněme, na kterou stranu se přikloníme.