Jordánsko - řešení vodní krize vyžaduje spolupráci celého regionu

Published 20.3.2021

Klimatické změny se týkají téměř všech zemí na světě a region MENA, zahrnující Blízký východ a severní Afriku, není výjimkou. Ba naopak, státy v tomto regionu patří k nejsušším na světě. Více než 60 procent obyvatel regionu žije v oblastech s vysokým nebo velmi vysokým nedostatkem povrchové vody. Podle Ferida Belhaja, viceprezidenta Světové banky pro region MENA, bude do roku 2050 nedostatek vody v regionu, související hlavně s klimatickými změnami, zodpovědný za ekonomické ztráty odpovídající 6 až 14 % HNP.

Pojďme se detailněji podívat na Jordánsko. Podle výsledků studie vydané prestižním vědeckým časopisem PNAS klesne do konce století dostupnost vody na obyvatele o 50 % a více než 90 % nízkopříjmových domácností bude muset vyjít s méně než 40 litry vody na den. Vědci ze Stanfordovy univerzity dále předpovídají, že koncem století by mohlo Jordánsko být až o 4 °C teplejší a mohlo by zde asi o třetinu méně pršet.

Sucho a migrace jsou spojené nádoby

Říkáte si, že sucho na Blízkém východě se nás nijak netýká? Za prvé klimatické změny se týkají téměř všech zemí světa a sucha posledních let nás o tom přesvědčují. Za druhé zpráva Světové banky dále uvádí, že nedostatek vody v regionu byl mezi lety 1970 a 2000 spojen s� 10-ti procentním nárůstem celkové migrace do třetích zemí. A podle poslední zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC – International Panel on Climate Change) i ty nejkonzervativnější scénáře indikují zvýšení teplot natolik, že některé oblasti regionu budou neobyvatelné. Vše tedy nasvědčuje tomu, že můžeme očekávat další nárůst migrace z regionu.

Jordán a Mrtvé moře

Jordánsko patří mezi nejsušší země na světě. Především kvůli klimatickým změnám a rozsáhlému odvodňování a pumpování říční vody k uspokojení potřeb zemědělského sektoru se řeka Jordán před deltou do Mrtvého moře mění spíše v kalný potok. Její jižní část je téměř vysušená, a i proto se rozloha Mrtvého moře každým rokem zmenšuje – moře již nemá aktivní přítok. Jeho hladina každoročně klesne o více než metr.

Jaké jsou důvody jordánské vodní krize a jaké jsou možné cesty vedoucí k řešení nebo alespoň ulehčení aktuální situace?

Omezené vodní zdroje

Začněme u vodních zdrojů. Většina Jordánska je pouští, kde každý rok spadne mezi 50 a 100 milimetry srážek. Jen 20 % povrchu je na srážky bohatší. Navíc se více než 90 % srážek vypaří. Přesto se sever země v období dešťů, tedy v zimě, zelená. Jordánsko má sice tři hlavní řeky ‒ Jordán, Zarká a Jarmúk. Do Zarká a Jordánu se vypouštějí průmyslové a zemědělské odpadní vody, proto to nejsou nejvhodnější vodní zdroje. Jarmúk je méně namáhána, ale i ona slouží jako jímka komunálních odpadních vod.

Hlavním zdrojem pitné vody je tak patnáct povrchových vodních zdrojů a podzemní vody. Podle jordánských úřadů se však podzemní voda pumpuje dvakrát rychleji, než je přírodně doplňována. Je tedy jen otázkou času, kdy se jordánské podvodní zdroje vyprázdní.

Na vodu náročné zemědělství

Zemědělská produkce konzumuje téměř polovinu veškeré spotřebované vody, přitom na HDP se podílí jen něco mezi třemi až čtyřmi procenty. Státní dotace sektoru navíc způsobují, že zemědělci mají jen malou motivaci k používání nových a dražších zavlažovacích technik, které by vodou šetřily. Navíc se zaměřují na plodiny s nízkou přidanou hodnotou, jako jsou rajčata nebo okurky, které zároveň spotřebovávají velké množství vody. Podle Raeda Dawooda, zakladatele a vedoucího společnosti Eco Consult, by se místní farmáři měli soustředit na plodiny, které jsou výnosnější, třeba datle.

Demografie a uprchlická krize

Jordánsko má pověst stabilní země v nepříliš stabilním regionu. Zvýšení poptávky po vodě bylo v posledních letech umocněno vysokým přírůstkem obyvatelstva, a to hlavně kvůli nadměrnému přílivu uprchlíků. Od doby vzniku hášimovského království v roce 1946 přijalo Jordánsko kvůli regionálním konfliktům postupně Palestince, Libanonce, Iráčany, Jemence i Somálce a po vypuknutí války v Sýrii i více než milion Syřanů. V šedesátých letech minulého století čítala jordánská populace něco kolem jednoho milionu lidí. V roce 2000 to bylo už milionů pět a nyní v zemi žije více než deset milionů lidí. Takový přírůstek obyvatelstva je pro už tak omezené přírodní zdroje vody, kterými království disponuje, velmi zatěžující.

Chátrající infrastruktura a nelegální vrty

Až polovina potrubních dodávek vody je v Jordánsku ztracena z důvodu nedostatků vodní infrastruktury (např. úniky přes netěsnících potrubí) a špatné administrativy sítě (nesprávné odečty měřidel, nedostatečná fakturace, nelegální přípojky). Situace s omezenými zdroji spojená s rostoucí poptávkou donutila vládu k přídělům dodávek vody. V praxi to znamená, že většina domácností nedostává obecní vodu více než jednou týdně. Výsledkem je, že lidé nakupují vodu ze soukromých vrtů rozváženou cisternami. Stále více obyvatel také nelegálně vrtá studně.

Geografická poloha a regionální spory

O řeku Jordán se dělí Jordánsko s Izraelem a Palestinskou autonomní oblastí, o povodí řeky Jarmúk pak se Sýrií. Obě řeky jsou spolu s nádržemi hlavním zdrojem povrchové vody, kvůli četným odklonům a nadměrnému pumpování ze Sýrie a ze západního břehu řeky Jordán je ale jejich potenciál pro další využití vyčerpán. Jak již bylo řečeno, sever země je na srážky a vodní toky nejbohatší, proto i zde najdeme největší vodní nádrže, kterými je nádrž Al-Wehda na hranici se Sýrií na řece Jarmúk a nádrž krále Talála na sever od Ammánu na řece Zarká. Ta je zase ohrožena znečištěním, protože leží po proudu od čistíren odpadních vod a odpadních skládek.

Sýrie, která kontroluje severní tok řeky Jarmúk, vybudovala proti proudu více než 40 přehrad a tisíce studní pro zavlažování, Jordánsko tak stěží může využít ani ne pětinu říčního toku. I proto již dávno není nádrž Al-Wehda naplněna ani z poloviny.

Izrael zase odklání asi 600 milionů m3 vody do Galilejského moře, ve skutečnosti jezera, ležícího na severním toku řeky Jordán, jen pár kilometrů od hranice s Jordánskem. Výsledkem je 90-ti procentní pokles toku řeky na pouhých 200 milionů m3.7 Podle izraelsko-jordánské mírové smlouvy z roku 1994 Izrael souhlasil s pravidelnými dodávkami vody do království. Smlouva rozděluje vodní zdroje mezi obě země tak, že i když mají být sdílené, Jordánsko má čerpat většinu své vody z Jarmúku a Izrael z Jordánu. Galilejské moře má být pak využíváno společně. Obě země navíc souhlasily, že si budou navzájem pomáhat čelit suchu a kooperovat v oblasti odsolování vody. Pro Jordánsko smlouva znamenala zajištění alespoň nějakých dodávek vody, pro Izrael zase zajištění bezpečnosti a regionální stability.

Tyto a další výzvy jsou hlavními důvody aktuální neudržitelné situace pro Jordánské království. Jaké jsou možnosti jejího řešení nebo alespoň zmírnění?

Projekt Red-to-Dead je jistou nadějí

Jedním z� projektů, od něhož si jordánská vláda slibuje zlepšení aktuální situace, je Red Sea – Dead Sea, někdy také nazývaný kanál dvou moří nebo zkráceně Red-to-Dead. Byl navržen na konci 60. let minulého století jako součást mírového procesu mezi Izraelem a Jordánskem. Měl by využívat 325 km dlouhého kanálu mezi Mrtvým a Rudým mořem, pumpovat mořskou vodu z Rudého moře, zpracovat ji a odsolenou přepravit ke spotřebě do Ammánu, kde žijí čtyři miliony lidí. Zbylá solanka by se měla vypouštět do Mrtvého moře, což by mělo pomoci stabilizovat zmenšující se slané jezero.

Nejnovější strategický dokument Národní vodní strategie 2016–2025 předpokládá, že kanál bude dokončen v roce 2025 a měl by pokrýt pouze asi 10 % celkové poptávky. Ochránci přírody projekt bojkotují, protože se obávají poškození korálových útesů v Rudém moři a nepředvídatelných změn v Mrtvém moři. Jiní pochybují, že k realizaci nakonec dojde.

Pomoci mohou i české firmy

Nejen projekt Red-to-Dead, ale i další menší projekty mohou být příležitostí pro české firmy podílet se na řešení nedostatku vody v Jordánsku. Podle českého velvyslanectví v Ammánu se celkový obrat vzájemného obchodu mezi Českou republikou a Jordánskem za rok 2019 pohyboval kolem 95 - 100 milionů USD. Velvyslanectví dále ve spolupráci s „Obchodní komorou Česko-Jordánskou“ (OKCJ) za účelem prohloubení česko-jordánských obchodních vztahů pravidelně organizuje podnikatelské fórum, kde se setkávají jordánské a české firmy. Na začátku roku 2019 navíc proběhlo první jednání společné Česko-jordánské komise pro ekonomickou spolupráci, kde jednala bývalý ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková s jordánským protějškem Tariqem Hammamouriem. Vodohospodářský a odpadní průmysl byl komisí označen jako možné odvětví dlouhodobé ekonomické bilaterální spolupráce, kde […] „potenciální oblastí pro uplatnění exportu českých firem jsou zařízení pro vodohospodářské účely (čističky odpadních vod, zavlažovací systémy, čerpadla, trubky apod.)“. Dalšími oblastmi možné spolupráce je stavebnictví, železniční a energetický průmysl (Jordánsko má ideální podmínky pro rozvoj OZE) nebo těžební technologie. Jordánští podnikatelé doporučují, aby se české firmy zaměřily na vyhledávání malých a středních podniků, se kterými by zakládaly společné podniky. Další možností je využít Jordánsko jako bránu ke vstupu do okolních zemí.

Řešením je spolupráce

Pokud chce Jordánsko najít trvalé řešení, bude se muset pustit do značných změn na několika frontách, z nichž některé jsme už načrtli. Ztráta 50 % potrubní vody je tristní statistika.

Za prvé musí se provést řádná údržba na rozvodech, aby se snížil únik vody z potrubí. Stejně tak je nutno zamezit nelegálnímu kopání studen a napojování na rozvody.

Za druhé se musí se snížit poptávka, což by nejsnáze šlo v� zemědělství; omezit státní dotace na vodu, aby zemědělci měli motivaci vodou šetřit. Modernizování zavlažovacích technologií by zejména v létě při vysokých teplotách zajistilo další úspory. Přeorientování sektoru na jiné plodiny by také zvýšilo produktivitu na jednotku vody.

Za třetí k odpadní vodě se musí přistupovat jako ke zdroji. Recyklace těchto vod pro opětovné použití v zemědělském sektoru stejně tak jako modernizace stávajících čističek mají v Jordánsku stále potenciál a dále by přispěly k efektivnějšímu nakládání s vodou.

Za čtvrté vysychající podzemní vodní nádrže musí mít možnost regenerace. Jejich úplné vyschnutí by mělo dalekosáhlé důsledky.

Za páté i velké projekty, jako je Red-to-Dead, mohou být z důvodu dlouhé realizace, politické složitosti a vysokých kapitálových investic často nevhodné. Jordánsko by se ale určitě mělo snažit spolupracovat na poli odsolovacích zařízení s Izraelem, který jich na svém území provozuje více než tři desítky a je jejich předním světovým developerem. Pokud se tak nestane, bude první zemí na světě, kde dojdou zásoby sladké vody, a na posvátné místo křtu Ježíše Krista už lidé budou jezdit jen k vysušené zemině.

Zdroje:

• Bulos Nabihm, The Dead Sea is dying. Drinking water is scarce. Jordan faces a climate crisis.; LA Times; duben 2021
• Hadadin et al., Water shortage in Jordan – Sustainable solutions, ResearchGate; leden 2010
• Světová banka, Beyond Scarcity – Water Security in the Middle East and North Africa, 2018
• The Economist, Jordan’s water crisis is made worse by a feud with Israel; listopad, 2017
• Whitman, Elizabeth, A land without water, Nature; září 2019
• Yoon et al., A coupled human-natural system analysis of freshwater security under climate and population change; PNAS; březen, 2021